Úcta k Dítěti Ježíši

Vtělení, narození a dětství Božího Syna

Ježíšovo dětství je pro křesťany aktuálním tématem od samého počátku. Křesťané vždy toužili vyjádřit svou hlubokou úctu ke vtělení Boha a Pána Ježíše Krista. Tuto zbožnost podnítily mimo evangelií i apokryfní texty jako např. pseudoevangelium Jakubovo nebo Tomášovo. Božské Dítě uctívali již církevní otcové jako sv. Athanasius nebo sv. Jeroným. Mezi velké ctitele Ježíšova dětství patřili i sv. Bernard z Clairvaux, sv. František z Assisi a sv. Antonín Paduánský. V období baroka to byla především sv. Terezie od Ježíše, která Jezulátko brávala s sebou při zakládání nových klášterů. Ve Španělsku její doby našel tento kult velikou odezvu.

Obrazy Krista jako dítěte

Samostatné zobrazení Jezulátka se objevuje na počátku 14. století. Nejstarší plastiky pochází z Německa a souvisí nejspíš s vizionářským prostředím ženských klášterů. V rukou Ježíška můžeme nalézt nejrůznější atributy: pravou rukou nejčastěji žehná, v levé drží ptáčka, jablko, knihu, křížek nebo vinný hrozen, který je odkazem na eucharistii. Ve středověku byla Jezulátka zhotovována ze dřeva, naproti tomu barokní jsou i z různých jiných materiálů: z vosku, slonové kosti, bronzu atd. Barokní sošky jsou velmi často oblékány do šatů.

Sv. Terezie od Dítěte Ježíše

Krásným květem této úcty je sv. Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté Tváře. Tato bosá karmelitka, jejíž sochy a obrazy najdeme v kostelích po celém světě, zůstává jedním z největších svědků Boží lásky pro dnešního člověka. Dívka ze severní Francie, narozená roku 1873, se jako patnáctiletá zasvětila Bohu a po devíti letech života za zdmi kláštera odevzdala svůj život Pánu roku 1897. Byla ženou plnou lásky a důvěry v Boha. Papež Pius X. o ní mluvil jako o největší světici všech dob, roku 1927 byla prohlášena patronkou misií a roku 1997 ji papež Jan Pavel II. prohlásil učitelkou všeobecné církve jako třetí ženu po Terezii z Avily a Kateřině Sienské.

Pražské Jezulátko – Modlitby – Biblické a další texty – Slavnosti