Aktualizováno 19. září 2005
Básně Ivana Slavíka o Pražském Jezulátku
Ruce Milostného Pražského Jezulátka
Dejte mi mé ruce
abych si mohlo hrát jako si nemluvňátka hrají
Maličké ruce s prsty malými a s gesty jež si na Ráj vzpomínají
Dejte mi mé ruce
bude v nich hrdlička vrkat a beránek je olizovat
Docela malé ruce aby i malý svatý Jan je mohl ve svých schovat
Dejte mi mé ruce
abych se mohlo přidržet za sukni své Matky a Vaší Paní
Dělejte to vždy také tak a nikdy nebudete s prázdnou odkázáni…
Šaty Pražského Jezulátka
Jezulátko má třicet devět šatů
všech možných barev
Je to královská garderóba
a nevím které jsou krásnější
Jedny si může vzít
když venku mrzne
a prosebníkům se na rtech sráží pára
Praha je zasněžená
Jiné jsou do deštivého času
To prška visí nad chrámem
Marie Vítězné jednotvárně šumějící
a vlhkost se tlačí jako dotěrný kajícník
až k oltáři
Růžově se obléká
když v Seminářské zahradě kvetou stromy
přes zelenou Petřínskou stráň
je vidět Svatý Mikuláš
a nahoře na Hradčanech
od hor k horám se rozhlíží Svatý Vít
Ten první uvidí
znamení Syna Člověka zvěstující konec času a soud
jako blesk na nebi…
(Ivan Slavík, Lux Sanctorum, ZVON, 1992, Praha;
vyšlo též v Ivan Slavík, Básnické dílo II, Host, 1999, Brno)
Další texty o dítěti Ježíši – Kult Dítěte Ježíše – Modlitby
